Poslední dobou nás s přítelem zaujmula svou rozmanitostí východní kultura. Nikdy bych neřekla že někdy do Jordánska či podobných zemí pojedu, ale časem těmto zemím na chuť přišla. Bylo to popravdě nejlepší rozhodnutí a já jsem za tuhle cestu nesmírně vděčná, protože jsem díky ni načerpala ohromné množství zkušeností. Spousta lidí v mém okolí včetně rodiny a přátel mi říkali, že jsme naprostí blázni jestli se chceme vydat to takové to země. Nemohla jsem jim vysvětlit, že je to naprosto bezpečný stát!
Dosavadní prezident země se usilovně snaží cestovní ruch v zemi podpořit a na zemi je to vidět na každém rohu. V Aqabě se intenzivně buduje velká výstavba hotelových komplexů, památky se taktéž opravují a celkově se pracuje na propagaci turistického ruchu. Není to ještě ze 100% dokonalé, ale věřím že během následujících par let to bude vše na velmi vysoké úrovni. Já jenom doufám že se situace v sousedních státech nezhorší natolik aby to ovlivňovalo i Jordánsko. Přece jenom je vedle jordánska hned Sýrie a Libonon a tam to stabilní zcela není. Jordánsko si však svou bezpečnost a postavení pečlivě hlídá a za celou dobu, co jsme skrz zemi cestovali se nám nic nestalo a naopak jsme se cítili velmi bezpečně.
Nikdo nás neotravoval a obyvatelé nam říkali že se v jordánsku nekrade i když na to jsme úplně nespoléhali vzhledem ke kufrum, které jsme měli často v našem autě, protože jsme přejížděli z hotelu do hotelu po celém Jordánsku.
Je to už spousta měsíců, co jsme si náhodou zakoupili letenky do Jordánska od společnosti Wizzair. Vlastně to nebylo ani přímo do Jordánska ale do sousedního Izraele. Do samotného jordánska byly v tu dobu letenky znatelně dražší a tak volba byla naprosto jasná a jak jsme později poznali tak jsme nebyli rozhodně sami, kdo si takto cestu sestavil. Aby jste rozuměli správně, tak letadlo z Bratislavy přistálo na jihu Izraele v přímořském středisku jménem Eilat, který mimo jiné leží přímo na hranicích z Jordánskem a do centra Agaby, což je naopak zase jordánské přímořské město je to přibližně 10 kilometrů maximálně.
Přes hranice se můžete vydat na vlastní pěst tak jako jsme to měli naplánované my a nebo je možnost si zaplatit asistovaný přechod s průvodcem, což nám ale přišlo zbytečný a celkem drahý.
Na hranice jezdí z Eilatu taxíky nebo hromadná doprava v podobě malých minibusů. Ty vyjíždějí pochopitelně přímo z centra a jejich poloha se dá jednoduše zjistit na internetu. S přítelem jsme zvolili tu první možnost kterou byla cesta taxíkem. Z letiště jeli s námi další turisti, co také cestovali přes hranice takže nás bylo naštěstí více a cenu za dopravu jsme si rozdělili. Tohle bylo ale spíše o štěstí že se nás seběhlo najednou více lidí do jednoho taxíku.
Hranice jsme prošli v klidu.....
Projít hranice byla otázka zhruba jedné hodiny. Taxík nás vyhodil před hranicemi a dále jsme pokračovali už po svých s kufrem v ruce. Na Izraelské straně jsme museli u přepážky zaplatit výstupní poplatek a dostali jsme razítko do pasu. Dále následoval přechod na jordánskou stranu hranic kterou oddělovala dlouhá asfaltová silnice ohraničená vysokým ostnatým drátem. Na jordánské straně byla nálada uvolněná. Všichni se na nás u přepážek usmívali a bylo na nich poznat, že jsou rádi za každého turistu, který do jejich země přichází. Panuje tu totiž pořád taková nedůvěra mezi Izraelem a Jordánskem, což je nadruhou stranu pochopitelné vzhledem k tomu co se v historii na tomto území dělo a do dneška děje. V izraeli vám každý Jordánsko pomlouvá a raději vás místní přemlouvají ať zůstanete u nich v zemi. Neberou v úvahu to, že vás Jordánci jakožto cizince z Evropy vřele přivítají a mají z vás upřímnou radost kdežto kdyby si nedejbože vzpomněl nějaký izraelec že pojede na dovolenou do Jordánska tak ho tam rovnou zamordují.
Izrael jsem procestovala také od severu až na jih takže zhruba vím, jak to tam funguje.
Večer po absolvování letu a přechodu hranic jsme se konečně dostali do naší cílové destinace kterou bylo pro zatím město Aqaba. Menší přímořské městečko se mi velice líbilo. Atmosféra je tu zde velmi příjemná a místní jsou zvyklý na cizince takže žádné zahalování žen tu moc nehrozí. Na ulicích se vám může zdát že se zde pohybuje hodně turistů z Ruska a skutečně tomu tak je a to mě upřímně celkem vadilo a to dost. Oni mají tendenci se chovat jak když jim ta země patří a vůbec netolerují nějaké zákony a předpisy a mě se tohle sobecké chování nelíbí. Jordánci nemají moc Rusy rádi ale musejí je tolerovat protože jim do země přinášejí spoustu peněz prostřednictvím cestovního ruchu.
První dvě noci jsme strávili v hotelu v Aqabě. První večer byl ve znamení prozkoumání města. Potřebovali jsme si zamluvit a následně si druhý den půjčit nějaké auto. V Aqabě nejsou známé autopůjčovny jako je Hertz nebo Avis, ale je tam malá autopůjčovna přímo v centru města. S touto půjčovnou jsme neměli moc dobré zkušenosti už od samého začátku ale jiná moznost nebyla a auto jsme si od nich vzali i když bylo špinavý. Druhý den jsme potřebovali vyrazit na výlet brzo ráno a nebyl čas na shánění jiné půjčovny.
V Aqabě jsme dostali od jednoho místního doporučení na kavárnu TcheTche, která nabízí možnost kouření vodních dýmek a zakoupení nějakého toho menšího občerstvení. Dali jsme na doporučení a kavárnu jsme zkusili a dones na ní vzpomínáme. Za prvé nám přímo majitel namíchal domů jako suvenýr nejlepší tabák do vodnice jaký jsem kdy měla a za druhé byl na nás i velice vlídný a milý a dokonce si s náma udělal i fotku na památku. Ten tabák doma kouříme doteď a je fakt nejlepší. Zkoušela jsem ledacos od Al Fakheru po české výrobce tabáku ale nic nebylo tak chuťově vyvážené.
Den jsme zakončili místním jídlem v menším občerstvením kde sice bylo strašně moc koček které tam lezly pod stoly, ale nám tam jídlo strašně moc zachutnalo a bylo i za rozumnou cenu. Dle mého názoru je lepší stravování u místních domorodců než v drahých restaurací, kde nemáte z jídla ten správný autentický zážitek. Takové typické jídlo pro jordánsko je shawerma. To jsem si také první den hned dali. Bylo to něco výborného a čerstvého. Na to jsem se přesně doma takovou dobu těšila. Chtěla jsem mít konečně trošku změnu v jídelníčku. Vůbec jsem se nebála nějakých střevních nemocí nebo prujmů. S sebou jsem si vzali celou lekárničku s celou řadou léků proti průjmu. Nikdy jsem ji ale zaplaťpánbůh nepotřebovali. Základ všeho je napít v žádném případě kohoutkovou vodu. V těchto zemích bývá znečištěná a lehce pak můžete něco chytit. Proto je nejlepší si nakoupit balíky s vodou a mít je třeba na hotelu a s sebou na cesty si brát nějakou praktickou láhev.
Celý týden byl velkým dobrodružstvím. Ráda bych vám vyprávěla jednotlivé zážitky například z poště nebo z hlavního města Ammanu, kam jsme letěli místní aerolinií z Aqaby.......
Měli by jste o tyhle trip reporty zájem?
Žádné komentáře