V Jeruzalému jsem byla ubytovaná 2 noci v hotelu Zion, což absolutně nestačilo na to, abych si mohla dostatečně prohlédnout všechny historické památky. Jeruzalém je známý po celém světě svým náboženským i historickým významem a říká se, že na každou stavbu tam připadá alespoň jeden příběh s nějakým historickým nebo dokonce biblickým významem. Z Jeruzalému jsem byla naprosto hotová. Není to totiž jen obyčejné město. Je to skloubení několika náboženství a kultur dohromady. Na jedné straně města potkáte mraky Arabů a Palestinců a na druhé straně města jsou naopak tomu velké ultraortodoxní čtvrti plné Židů.
Osobně jsem si Jeruzalém představovala jako velké město plné turistů, ale nebylo tomu tak úplně. Je to hodně spirituální město ve kterém mi bylo příjemně a chtěla jsem poznat, co nejvíc z tamního života a historie. Strávila jsem tam dva večery a jedno dopoledne. Mohla jsem pozorovat jak obyvatelé tam chodí do kostelů, muslimové do mešit a někteří se modlí i venku na koberci a Židé chodí k zdi nářků se uklánět. Dokonce jsem viděla na vlastní oči, jak vypadá takový židovský Šabat, který probíhá každý týden od pátečního setmění Slunce až do Sobotního večer. Pro Židy je to takový pravidelný svátek, kdy nesmí pracovat, vycházejí do ulic a oblékají na sebe slušivé, ozdobné oděvy. V tuto dobu je město mrtvé. Všechny podniky a obchody jsou zavřené a hromadná veřejná doprava je omezena na úplné minimum.
Centrum města se dá pohodlně projít pěšky. Pokud se rozhodnete cestovat tramvají, počítejte že zastávky jsou psány jenom v hebrejštině. Nám při výstupu pomáhala jedna milá paní, která uměla velmi dobře anglicky.
V Jeruzalému jsou dvě nejvýznamnější místa, kam míří většina běžných turistů.
1. Olivová hora
2. Staré město, které skrývá většinu památek
Olivová hora je nejlepším místem pro výhledy na Staré město. Výšlap na ní začíná většinou u Church of all nations. Je to kostel/místo kde se údajně modlil Ježíš v agonii večer před ukřižováním. Kousek od toho je hrobka Panenky Marie o které se vážou různé legendy. Křesťané dodnes úplně neví, jak to s ní bylo, protože některé křesťanské větvě tvrdí, že nejdřív umřela a pak byla vzata na nebesa, jiné zas kážou, že vůbec neumřela, ale byla vzata na nebesa rovnou či co, jiní tvrdí, že hrobku má až někde v Teheránu...a kdo se v tom má pak vyznat:-)
Hurá na Olivovou horu. Je to po schodech, je to do kopce, ale nic náročného. Odměnou Vám bude nádherný výhled na Staré město, kterému vévodí Chrámová hora se známou zlatou kopulí Skalního dómu. Na ten budete koukat přes židovský hřbitov. který se zde rozrůstá už přes 3000 let. Na tomto místě má totiž dojít k sestoupení Mesiáše, který vzkřísí všechny mrtvé po cestě do Jeruzaléma
Staré město je rozděleno do několika čtvrtí - Židovská, Muslimská, Křesťanská a Arménská. A zde nastává troška zmatku, protože během naší návštěvy byly u jednotlivých čtvrtí jakési checkpoints a některými z nich nás nechtěli pustit. Takže se případně připravte na to, že budete muset obcházet několik bloků, abyste se dostali tam, kam potřebujete. Všechny uličky jsou úzké a působí hodně fotogenicky. Celé staré město je jako jeden velký trh, na jedné straně arabský a na druhý židovský ale v podstatě je to všude skoro stejné. Na západní straně je Zeď nářků, která je rozdělena na dvě části, mužskou a ženskou. Muži ke zdi mohou pouze s jarmulkou na hlavě. Nebojte, jarmulku půjčují hned při vchodu. Bylo tam mraky a mraky turistů a mezi nimi seděli na židlích Židé kteří kteří si potichu přeříkávali své modlidby.
Do Skalního Domu jsem se bohužel nedostala. Je to taková ta symbolická zlatá kouple, která zdobí snad všechny fotky a pohledy z Jeruzaléma. Vstup do areálu je hned vedle Zdi nářků ale bohužel otevírací hodiny jsou hodně omezené. Vstup je otevřen pár hodin ráno a asi dvě hodiny odpoledne. Navíc jsou před vstupem dlouhé fronty. Nejlepší je, jít ke vstupu hned po ránu a nechat si třeba půl hodinovou časovou rezervu.
- Celá Chrámová hora má přísné otevírací hodiny pro turisty - od pondělí do čvtrtka - 8:30-11:30 a pak 1:30-2:30.
Kromě Sklaního dómu zde najdete i mešitu Al Aksá, která má pro změnu stříbrnou kopuli, ale mnohem menší. Ani do dómu ani do mešity však jako nemuslim člověk nesmí, což mi přijde ohromná škoda. Na jednu stranu chápu, že je to místo posvátné a věřící si jej chtějí uchovat pro sebe a mít uvnitř klid. Na druhou stranu je zajímavé sledovat, jak křesťanské a židovské památky jsou otevřené všem a muslimské nikoli...
Další na řade byl Church of Holy Sepulchure neboli Chrám Božího hrobu, který je postaven na místě, kde byl Ježíš ukřižován. Ke kostelu můžete projít přesně uličkami, kterými Ježíš nesl na zádech svůj kříž. To byl i náš původní plán nicméně po různých uzavírkách, které zmiňuji výše, se náš plán trošku zkomplikoval a byly jsme rády, že jsem k tomu vůbec došli. Ježíš neježíš.
Zajímavosti:
Čtvrť Mea Šearin je oblast, kde bydlí a žijí ultraortodoxní Židé. Na ulicích vidíte muže v černých oděvech a velkých kloboucích, kteří mají na tváři dlouhý plnovous a od ucha jim visí dlouhá lokna. Ženy chodí vždy v dlouhých sukních a se šátkem na hlavě. Když do čtvrti vstoupíte, máte pocit jakoby jste se ocitli v židovském ghettu z jiného století. Perličkou, kterou jsem se dočetla na internetu je informace, že muži nechodí vůbec do práce jelikož většinu dne musí trávit modlitbami. V průvodci se píše, že do této části by jste neměli vůbec vstupovat sami, ale sami jsme se vyzkoušeli na vlastní kůži, že tomu tak není. Na vlastní pěst jsme do té části šli. Dokonce ani my ženy jsme neměli dlouhou sukni a šátek, jak se doporučovalo v každém průvodci. Nebojte se a vydejte se to této čtvrti a poznáte židovskou kulturu na vlastní kůži!
Při procházení městem je důležité dbát i na správné jídlo a pití.
Jídlo je v Izraeli je velmi rozmanité a hodně se mísí s arabskými specialitami. Pro turisty budou jistě zvláštní zdejší košer restaurace. Vzhledem k tomu, že Židé podle Tóry nesmí míchat maso a mléko, striktně oddělují tyto dva pokrmy nejen na talíři, ale i v kuchyni. Z izraelské kuchyně byste neměli vynechat izraelskou snídani. Podává ji každá zdejší kavárna. Skládá se ze salátu, vajec, chleba, kávy, čerstvého džusu a velkého množství malých dipů. Pokud byste rádi okusili tradiční židovskou kuchyni Židů z Evropy, zajděte si do ultraortodoxní čtvrti Mea Šearim. Pokud neholdujete tradiční kuchyni, okuste např. šawarmu (maso na grilu zabalené do chleba se spoustou zeleniny). Masové pokrmy také stojí za to ochutnat v arabské části města. U Damašské brány najdete hned několik rychlých občerstvení, kde si můžete nechat ugrilovat např. kuřecí steak nebo mleté maso. Vzhledem k tomu, že jak židovská, tak i muslimská kuchyně se řídí náboženskými pravidly, zdejší maso je buď košer, nebo halal (v překladu čisté). Zvíře je vždy nejprve rituálně podříznuto a poté zbaveno veškeré krve. Zároveň nečekejte, že byste si tu dali vepřová žebírka (vepřové maso je považováno za nečisté). Židé taktéž nepožívají mořské plody (z vody se smí jíst pouze ryby, které mají ploutve a šupiny). I přes tyto zákazy je však zdejší kuchyně pestrá a rozhodně pro vás bude kulinářským zážitkem.
V Jeruzalému je toho milion, co dělat, co jíst a pít a co navštívit. Je dost pravděpodobné, že jsem mohla i na něco zapomenout. Jestli máte jakékoliv otázky týkající se Jerusalému či Izraele, tak piště dolů nebo na email tamalanacestach@gmail.com
Vaše Ilu :)
Žádné komentáře